Jmenuji se Klára a zjistila jsem, že můj manžel Petr tajně splácí půjčku své bývalé manželce. Zrada mě zasáhla jako blesk z čistého nebe a roztočila kolotoč pochybností o našem vztahu. Teď stojím před rozhodnutím, zda mu dokážu odpustit, nebo jestli je to začátek konce našeho manželství.
Věděla jsem, že to bude problém ještě předtím, než jsme se vzali, a upřímně mě to hodně znepokojovalo. Samozřejmě jsem si své pocity nechala pro sebe—proč je odhalovat? Ale posuďte sami. Tady je, co se stalo.
Ve 35 letech mi lékaři řekli, že nikdy nebudu mít děti. Můj manžel a já jsme byli zdrceni. Pak jsem zázračně otěhotněla a narodila se nám dcera. Ale jak rostla, naše radost se změnila v obavy.
Před pěti lety si moji tchánové půjčili od nás značnou částku peněz. V té době to pro nás bylo hodně. Byly to peníze z mé mateřské dovolené a naše úspory. Peníze tam jen tak ležely. Moji tchánové naléhavě potřebovali opravit něco na své chalupě. Moje tchyně, paní Alena, miluje svou chalupu.
Mladý pár žil s rodiči Anny. Nedávno zemřel Annin otec a její matka byla hluboce zarmoucená. Aby pomohl své tchyni se s tím vyrovnat, snažil se Jakub podporovat rodinu, ale věci nešly podle plánu.
Nora se rozhodla navštívit svého syna a snachu, když cestovala do města. Navštěvovala je jen zřídka, protože cesta byla dlouhá a únavná. Gabriela ji vřele přivítala, objala ji a pozvala do kuchyně. Byt byl, jako vždy, v nepořádku. Gabriela nebyla moc dobrá v udržování pořádku. Nora stále nemohla pochopit, jak si její syn, který miloval pořádek, mohl vybrat
Před pěti lety jsme si s Honzou koupili vlastní dům. Všechno šlo skvěle, dokud se jednoho dne neobjevila jeho matka, Marie, a neoznámila, že odteď bude bydlet s námi. Honza to přijal klidně, ale já jsem byla daleko od spokojenosti. Proč by se měl starat? Dvě ženy v domě, které pro něj udělají všechno—co by mohlo být špatně? Ale pro mě
Jsem frustrovaná jak z mého manžela, tak z jeho matky, protože ho vychovala v přesvědčení, že výchova dětí je výhradně odpovědností matky. Používá její slova k ospravedlnění svého nezájmu a ona ho podporuje, litujíc ho za to, že má tak ‚obtížnou‘ manželku. Naše dcera, Anička, má šest let a chodí do první třídy.
„Náš dědic!“ zvolal hrdě Marek. Našeho syna Tomáše jsem vždycky nazývala „mým sluníčkem.“ Marek vychovával Tomáše, aby byl pravým gentlemanem. Když byl Tomáš ještě kluk,
