Babička Růženka se minulou středu probudila brzy ráno a hned se pustila do práce. Popadla krmivo pro slepice a zamířila do stodoly, aby nakrmila slepice a posbírala vejce. Její sousedka, paní Nováková, byla zaneprázdněná ve své zahradě vedle. Když uviděla babičku Růženku, okamžitě zakřičela: „Růženko! Vlastně, je něco, co bys měla vědět…“
„Jen tak! Chceš se se mnou rozejít a ani se nezeptáš proč!“ zvolal. „Navrhuješ, abych se s tebou rozešla bez vysvětlení?“
Jana jemně dotkla ramene spícího muže. Ten se posadil na posteli. „Navštívil tě tvůj bratr ve snech znovu?“ „Co?“ zeptala se jeho žena smutně. „Ano,“ Bedřich vstal a šel do koupelny. Karel byl Bedřichův dvojče. Jako děti vypadali velmi podobně, ale v každém jiném ohledu se lišili. Bedřich vyrostl chytrý a poslušný. Po škole začal
Svatba Jiřího a Barbory byla splněným snem a oba si užívali své líbánkové období. Mezi neprozkoumanými dárky, lahvemi šampaňského a sladkostmi na jejich jídelním stole se neochotně rozhodli, že je čas seřadit svatební dary. Když Jiří procházel předměty, zaujal ho starý tlakový hrnec – dárek od jeho babičky. Netušili, že tento na první pohled nevinný předmět odhalí tajemství, které změní vše.
Lukáš byl vzorem občana – nepil, nekouřil a byl pilným pracovníkem. Jeho žena, Kateřina, a sestra, Alžběta, však byly zvědavé na jeho týdenní samotářské procházky do nedalekého lesa. Jednoho dne se rozhodly ho následovat, jen aby odhalily pravdu, která je bude pronásledovat navždy.
