Jako svobodná matka žijící v skromném dvoupokojovém bytě jsem se snažila zajistit pro svou dceru a sebe co nejlepší podmínky. I když mi občas pomohli rodiče, bylo vždy těžké vyjít s penězi. Nyní se moje dcera chce vdát mladá a vrátit se domů, což mě nechává rozpolcenou a nejistou ohledně budoucnosti.
Můj otec neustále znevažuje mého manžela za to, že nám neposkytuje luxusní životní styl. Často si dělá legraci: „Pořád žijete od výplaty k výplatě, nebo jste konečně vyhráli jackpot?“ Zdá se, že si neuvědomuje, že sotva vycházíme. Můj manžel je jediným živitelem rodiny a naše dcera, Anička, má dětskou mozkovou obrnu, což vyžaduje nepřetržitou péči.
Můj partner zmizel a vzal všechny naše peníze. Moje nejlepší kamarádka ke mně okamžitě přijela, když to slyšela. Jsem zoufalá a potřebuji radu, jak dál.
Anna a Jakub, mladý pár, který si užíval svou nezávislost, přijali nabídku od Jakubových rodičů, Jany a Petra, aby s nimi dočasně bydleli. Co začalo jako gesto rodinné podpory, se rychle změnilo ve zdroj napětí, když neočekávané finanční tlaky zatížily jejich vztah a budoucí plány.
„Chápu, že je to tvoje sestra a chceš jí pomoci,“ řekla Eva, pečlivě volíc slova. „Ale už jsme jí pomohli. Půjčili jsme jí značnou částku peněz, když o to požádala. Umožnili jsme jí splatit to později, protože to nemohla udělat včas. Myslím, že bychom mohli počkat ještě trochu déle, ale musíme zaplatit za vysokou školu našeho syna…“
Po zorganizování okázalé svatby pro naši dceru vyjádřila zklamání nad skromným darem, který jsme jí dali. Cítila, že bychom jako její rodiče mohli dát štědřejší dar. Zapomněla však, že jsme pokryli všechny náklady na její extravagantní svatbu. Její snoubenec zaplatil pouze za prsteny a jeho rodiče odmítli přispět.
Můj nejmladší syn teď bydlí se mnou, zatímco studuje na vysoké škole. Musím tvrdě pracovat, abych ho uživil a pokryl jeho školné. Dalším zdrojem příjmu je pro mě příprava jídel pro místní cateringovou službu.
Jsem studentka na plný úvazek, dostávám stipendium a pracuji na částečný úvazek. Také píšu seminární práce pro další příjem. Pokud se mi podaří napsat 3-4 práce měsíčně, vydělám slušnou částku. O víkendech doučuji studenty připravující se na vysokou školu. Vždy jsem vynikala ve studiu a ráda jsem dělala rodičům radost dobrými známkami. Učení mi jde snadno. Ve škole jsem se účastnila všech možných aktivit.
Už nemáme takové bohatství jako dříve, ale pokaždé, když nás navštíví moje tchyně, nezapomene mi připomenout, že by moji rodiče mohli udělat více, aby nám pomohli.
Když mi bylo osmnáct, táta prohlásil, že jsem dospělá a musím platit nájem nebo se odstěhovat. Také jsem si musela kupovat vlastní jídlo. Věřil, že svou rodičovskou povinnost splnil. O více než deset let později nyní táta požaduje finanční podporu ode mě, protože si myslí, že mu něco dlužím. Vyrůstala jsem s tím, že bydlení doma je privilegium, ne právo.
Můj mladší bratr a já jsme měli každý svůj pokoj, stejně jako naši rodiče. Největší místnost, obývací pokoj, byla naším tradičním místem pro večerní rozhovory u kávy. Ale všechno se změnilo, když jsme zdědili dům v Praze.
Zase jsi nakoupila zbytečnosti a teď se bojíš to přiznat? Přestaň plýtvat mými penězi! Jsi mi na obtíž, nepracuješ – buď ohleduplná.
