Od té doby, co mi bylo osmnáct, můj táta prohlásil, že jsem dospělá a musím mu platit nájem nebo se odstěhovat. Také jsem si musela kupovat vlastní jídlo. Věřil, že splnil svou rodičovskou povinnost. Uplynulo více než deset let a teď můj táta požaduje, abych ho finančně podporovala, protože si myslí, že mu něco dlužím. Když jsem vyrůstala, vždy jsem slyšela, že bydlení doma je privilegium, ne právo.