Dvanáct let jsem každý den chodila za babičkou, starala se o ni a její byt byl mým druhým domovem. Teď, když je babička čím dál slabší, přemýšlím, jak jí říct, že bych si přála, aby mi byt odkázala. Bojím se, že ji zklamu nebo raním, ale zároveň vím, že je čas o tom mluvit.
Jsem matka, která se ocitla v těžké situaci, když se moje dcera Petra vrátila domů těhotná a neví, jestli má svému manželovi říct pravdu. Bojím se o její budoucnost, o vnouče i o to, jak naše rodina zvládne tuto krizi. V příběhu popisuji naše rodinné napětí, vnitřní boj a hledání správné cesty.
Jmenuji se Jana a před týdnem slavila moje dcera Natálka druhé narozeniny. Její otec Tomáš na to úplně zapomněl, ale jeho maminka, paní Věra, si vzpomněla a chtěla přijít. Pozvala jsem ji, netušila jsem, jak moc tím rozvířím staré rány a otevřu nové otázky o rodině, loajalitě a hranicích.
