Jmenuji se Jana Novotná a nikdy nezapomenu na ten Štědrý den, kdy se mi narodil syn bez známek života. Všechno, co jsem si kdy představovala o mateřství, se během několika minut změnilo v zoufalý boj o jeho první nádech. Dnes, když ho držím v náručí, stále přemýšlím, proč právě my jsme dostali druhou šanci.
Stojím v kuchyni, zatímco máma křičí, že nikam nepůjde. Musím ji přesvědčit, že domov pro seniory je pro ni to nejlepší, ale sám tomu sotva věřím. Když mezi jejími věcmi najdu starý dopis, všechno, co jsem si myslel o našem vztahu, se otřese v základech.
Jsem Marie a mám dvě krásná vnoučata, která mi však syn s jeho ženou téměř neukazují. Všechno se změnilo po jedné hádce s mojí snachou, která mě viní z jejich finančních problémů. Teď se ptám sama sebe, jestli je možné napravit vztahy v rodině, když bolest a nedorozumění přerostly v ticho.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na den, kdy mi můj mladší bratr Marek slíbil, že mi zavolá, až dorazí domů. Jeho hlas mi stále zní v uších, ale domů už se nikdy nevrátil. Tato tragédie změnila nejen mě, ale i celou naši rodinu a vesnici.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem snila o tom, že budu mít dceru. Když se mi narodila malá Eliška, chtěla jsem jí dát vše, co jsem sama nikdy neměla – krásné věci, uznání, pocit výjimečnosti. Netušila jsem ale, že moje rozhodnutí oblékat ji do luxusních značek a dát jí neobvyklé jméno rozdmýchá v rodině i okolí tolik nenávisti a nepochopení.
Můj příběh začíná v okamžiku, kdy se můj život obrátil vzhůru nohama kvůli péči o mého nevlastního otce Karla. Musela jsem čelit jeho tvrdohlavosti, rodinným konfliktům a vlastnímu pocitu viny, když jsem hledala nejlepší způsob, jak mu pomoci. Vše se odehrává v kulisách české reality, kde se střetávají tradice, stáří a touha po důstojnosti.
Po dvaceti letech manželství mě moje žena stále dokáže překvapit. Když zdědila velké peníze, odmítla je investovat a rozhodla se otevřít kočičí kavárnu, aby šířila radost. Její sen ale narazil na překážky, které prověřily naši lásku i odhodlání.
Jmenuji se Tomáš a po smrti své ženy jsem se snažil najít nový smysl života pro sebe i pro naše dvě děti. Když jsem potkal Evu, myslel jsem, že jsme konečně našli štěstí, ale jedno její neuvážené slovo na rodinné oslavě všechno změnilo. Teď stojím před rozhodnutím, které může rozbít naši rodinu podruhé.
Začínám svůj příběh hádkou s mámou, která mi vyčítá, že jsme na tom finančně špatně, protože jsme se rozhodli mít děti. Popisuji každodenní boj o přežití v drahém nájmu v Praze, kde nám rodiče odmítají pomoci, i když by mohli. Vše se zamotává v rodinných konfliktech, pocitech viny a otázkách, co vlastně znamená být rodina.
Dostali jsme s manželem od mých rodičů starý dům jako svatební dar. Místo pohádky nás čekaly hádky, zoufalství a otázky, jestli jsme si vůbec vybrali správně. Ale právě díky těmto zkouškám jsme se naučili, co znamená opravdová láska a rodina.
Celý život jsem žila v domnění, že můj otčím je můj skutečný otec, dokud jsem v pubertě nezjistila pravdu. Přesto jsem ho dál milovala jako tátu, dokud mě jeho okaté nadržování mladší sestře při přípravách její svatby nezačalo ničit. Píšu o bolesti, závisti a touze být konečně viděna.
Jmenuji se Lenka a nikdy bych nevěřila, jak hluboko může bolet nespravedlnost v rodině. Když tchyně oznámila, že celý byt odkáže švagrovi, zatímco můj muž nedostane nic, roztrhlo mi to srdce. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív a já se ptám: je možné odpustit, když vás vlastní rodina zradí?
