„Vyhodila jsem tchány a manžela. Nelituji toho.“
Jeho rodiče žili v malém městě. Byli přirozeně pracovití lidé. Ale přišel čas, kdy bylo pro ně příliš obtížné udržet svůj životní styl a vzdálenost byla příliš velká.
„Moje matka nebyla asertivní. Celá rodina toho využívala: Tentokrát jsem se za ni postavila a řekla pevné ‚Ne'“
Dělilo je 5 let. Protože její mladší sestra byla vždy oblíbenkyní, veškerá vina a tresty padaly na jejich matku. Musela svou sestru milovat, starat se o ni a nikdy si nestěžovat.
„Moje dcera mě požádala, abych se na týden nastěhovala a pomohla s vnukem: Ukázalo se, že potřebují víc než jen hlídání“
Všichni moji přátelé mi říkali, že je to špatný nápad a že bych neměla tak často pomáhat svým dospělým dětem. Přesto jsem cítila, že je to nutné. Když mě dcera požádala, abych se na týden nastěhovala a postarala se o vnuka, zatímco se bude učit na zkoušky, souhlasila jsem bez váhání. Ukázalo se, že potřebují pomoc s víc než jen s dítětem.
„Snění o Dokonalém Rodinném Životě, Ale Realita Tvrdě Zasáhla: Zchátralý Dům a Náročné Dítě“
Vždy jsem chtěla mít děti, nejlépe hodně z nich. Jako malá holka jsem se starala o zvířata, jako bych byla jejich matka. Nemohla jsem se dočkat, až se stanu skutečnou matkou. Měla jsem nádherné představy o životě, který bych vedla. Únava a stres neměly v mé vizi místo. Představovala jsem si, že žiji v malém útulném domku se zahradou, hlídanou velkým psem. Ale realita byla daleko od mých snů a pomalu mě to vyčerpává.
„Nespavé noci po návštěvě švagrové: Žárlivost a zášť mi nedají spát“
Někdy je snazší se otevřít cizímu člověku než těm, kteří jsou nám nejbližší. Vyléváte svou duši a sdílíte břemena, která vás tíží.
„Jak jsem vychovala svou dceru, aby vinila všechny kromě sebe: Příběh nenaplněných očekávání“
Malé dítě je vždy šťastné, když je jeho matka nablízku. Ale nemohla jsem své dceři vždy poskytnout to štěstí. Jak moje dcera rostla, stala se stále více rozhořčenou vůči světu. Všechno bylo špatně, všechno bylo zlé a všichni byli vinni za to, že její život nedopadl tak, jak si přála. Postupem času to začalo
„Moje tchyně mě považuje za služku: Neustále říká, že mám štěstí, že mám dům na úklid“
Moje tchyně se chová jako rozmazlené dítě. Je dospělá, brzy jí bude 60 let, ale chová se velmi nezrale. Můj manžel je její jediný syn. Podporuje ji ve všem a prostě svou matku miluje. Myslím, že toho ráda využívá. Jsem už matkou dvou dětí. Plánujeme třetí dítě. Uvědomuji si, že doma,
„Moje tchyně se nastěhovala a je to noční můra: Proč bych ji měla snášet, když má i jiné děti?“
Moje tchyně je ztělesněním obtížné osoby. Je jako Ijáček ze starých pohádek o Medvídkovi Pú – vždy nešťastná, pomalá a neustále unavená. Nechápu, proč ji musím snášet, když má i jiné děti.
„Rozpolcená mezi láskou a povinností: Boje jedináčka s péčí o stárnoucí rodiče“
Může to znít tvrdě, ale jedináček často obětuje svůj vlastní život, aby se postaral o stárnoucí rodiče, kteří se cítí oprávněni k jejich neomezené pozornosti.
„Když To Nezvládneš Sama, Požádej Rodiče o Pomoc,“ Řekl Její Manžel
– Zmeškala jsem hovor, protože jsem byla ve sprše. Pak zavolal Jakubovi a požádal ho – říká třicetiletá Eliška. – Co se stalo pak? – Jakub zavolal zpět.
„Rozhodla jsem se umístit svého otce do domova důchodců a mám k tomu osobní důvody: Nikdo mě nechápe“
Příběh naší čtenářky, Jany z Prahy. „Ocitala jsem se v velmi nepříjemné situaci. Nechci se starat o svého nemocného otce a mám k tomu osobní důvody. Nejsem připravena vysvětlovat každému příbuznému, proč plánuji umístit svého otce do domova důchodců. Teď jsem pod velkým tlakem od všech svých příbuzných (blízkých i vzdálených). Můj otec se mě chtěl zbavit. Teď je mi 35…“
„Přetížená doma: Nemám čas pro sebe, stále hlídám vnoučata“
„Je všechno v pořádku?“ zeptala se mě kamarádka. „Jsem zavalená doma, nemám na nic čas. Chci být dobře připravená na…“