Jedné lednové noci jsem se probudil na urgentním příjmu v Motolské nemocnici, bez jména, bez vzpomínek. Jana, zdravotní sestra, mě vzala k sobě domů, kde jsem se v její rodině snažil najít sám sebe uprostřed jejich vlastních problémů a tajemství. Když se mi začaly vracet střípky minulosti, musel jsem čelit pravdě, která mohla všechno zničit.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jedna socha dokáže rozdělit celou naši rodinu. Když můj otec, uznávaný sochař, odhalil svou nejnovější práci na náměstí v Plzni, spustila se lavina kritiky, která zasáhla nejen jeho, ale i mě. Bojoval jsem s pocitem viny, loajality a otázkou, zda je umění opravdu jen otázkou vkusu, nebo i pravdy.
Jmenuji se Zuzana a vyprávím příběh o tom, jak se moje rodina rozpadla kvůli nevyřčeným slovům a boji o dědictví po babičce. Moje máma nikdy neměla čas na mě ani na svou matku, ale na soudní spor se mnou našla sílu i energii. Je to příběh o zklamání, bolesti a otázce, zda dnes rodina ještě něco znamená.
Moje vyprávění začíná křikem a tříštěním skla v našem dvorku, když jsem zjistila, že někdo úmyslně rozbil náš nový skleník. V průběhu několika týdnů se mezi námi a sousedy rozhořel konflikt plný podezření, lží a ženské vychytralosti, který ohrozil nejen naše manželství, ale i přátelství mezi rodinami. Nakonec jsem musela čelit otázce, zda lze být šťastná na úkor něčího neštěstí.
Jmenuji se Jana a už deset let žiji v manželství, kde můj muž ovládá každý korunu, kterou vydělám. Každý měsíc mu odevzdávám celou výplatu a on mi přiděluje peníze jen na základní potřeby, zatímco na své sny a přání nemám ani právo se zeptat. Cítím se jako cizinec ve vlastním životě, ale strach a stud mi brání cokoli změnit.
Všechno začalo jedním telefonátem, který mi obrátil život naruby. Během jediné noci jsem musela čelit nejen strachu o život svého manžela Petra, ale i pravdám, které jsem si nikdy nepřipouštěla. Tohle je příběh o zradě, odvaze a o tom, jak těžké je někdy podívat se pravdě do očí.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že jeden papír dokáže zničit celý můj svět. Po smrti mého manžela jsem při čtení jeho závěti zjistila, že odkázal část rodinné firmy a velkou sumu peněz ženě, o které jsem nikdy neslyšela. Zatímco se snažím vyrovnat s pocitem zrady, hledám odpovědi na otázky, které mi nedají spát.
Jmenuji se Hana a tohle je příběh o tom, jak mě opustil můj manžel Tomáš. Všichni slyšeli verzi jeho matky, paní Věry, která tvrdí, že Tomáš byl vzorný muž a že mi po rozvodu velkoryse nechal dům i auto. Ale nikdo neví, co se dělo za zavřenými dveřmi, jaké lži a bolesti jsme museli snášet.
Můj život se obrátil vzhůru nohama, když tchyně trvala na tom, abychom přijali jejího nejmladšího syna k nám domů. S manželem jsme museli najít odvahu postavit se celé rodině a chránit naše hranice. Tento příběh vypráví o tom, jak těžké je říct ne, když jde o rodinu, a jaké to má následky.
Otevřela jsem starý šanon s dokumenty svého manžela a našla dopis adresovaný jiné ženě. Datum na obálce byl den našich zásnub. Celý můj svět se v tu chvíli zhroutil a já musela čelit pravdě, kterou jsem nikdy nechtěla znát.
Po čtyřiceti letech jsem se vrátila do rodného města, abych na chvíli unikla vlastní samotě a zahlédla stíny minulosti. Nečekaně jsem potkala Karla, muže, který mi kdysi zlomil srdce, a staré rány se znovu otevřely. Vzpomínky, nevyřčená slova a rodinné konflikty mě donutily přemýšlet, zda je možné odpustit a začít znovu.
Od chvíle, kdy jsem zjistila, že mi babička odkázala svůj byt, se můj život obrátil vzhůru nohama. Místo radosti přišla závist, hádky a výčitky od těch, které jsem považovala za nejbližší. Každý den se ptám sama sebe, jestli mám právo být šťastná, když kvůli mně rodina trpí.
