Jmenuji se Linda a celý život jsem snila o harmonické rodině. Můj manžel Vít a naše tři děti byli mým světem, dokud jsem neobjevila tajemství, které všechno změnilo. Teď stojím před rozhodnutím, které může naši rodinu navždy rozdělit.
Jmenuji se Tereza a poslední rok mého života byl jako nekonečný boj o pozornost mého manžela Petra. Zatímco já jsem se snažila zvládnout mateřství a samotu, on byl buď v práci, nebo u své maminky. Nejhorší na tom je, že Petr si vůbec nepřipouští, že by něco bylo špatně.
Jsem Marie, matka, která na svatbě svého syna prožila vnitřní boj mezi láskou k synovi a neschopností přijmout jeho volbu partnerky. Můj příběh je o bolesti, nedorozumění a hledání cesty ke smíření v rodině. Sdílím své pochyby, výčitky i naději, že snad ještě není pozdě napravit vztahy.
V příběhu popisuji svůj boj s manželovou nevěrou, která otřásla základy mého života. Procházím bolestivým rozvodem, zatímco se snažím najít sílu odpustit sama sobě i jemu, a přitom čelím tlaku rodiny i společnosti. Příběh je o zradě, odhodlání a hledání nové cesty v české realitě.
Jsem Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi máma oznámila, že se vzdává dědictví ve prospěch své sestry Elišky. V té době jsme s manželem žili u jeho rodičů, šetřili na vlastní byt a já se starala o mladšího bratra Tomáše. Mámina volba mě rozčílila, ale nakonec nás všechny přivedla blíž k sobě a naučila mě, co znamená skutečná rodinná soudržnost.
Jsem matka dvou synů, Honzy a Filípka. Jednoho obyčejného odpoledne jsem je poslala do obchodu, ale domů se vrátil jen Honza. Tato událost mi navždy změnila život a donutila mě přemýšlet o vině, odpovědnosti a křehkosti každodenního štěstí.
Jednoho deštivého večera se mi zhroutil svět, když mi manžel oznámil, že jeho nemocná babička se k nám nastěhuje. Nešlo jen o místo v bytě, ale o to, že jsem se cítila odstrčená a nevyslyšená. Když pak padla slova o rozvodu, začala jsem přemýšlet, co vlastně znamená rodina a kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
Stojím u rozbitého okna našeho starého statku a v hlavě mi zní poslední slova mého muže, který nás tu nechal napospas. Snažím se být silná pro své děti, ale každý den je boj s vlastními pochybnostmi, samotou a strachem z budoucnosti. Přestože jsem doufala v nový začátek, náš příběh se proměnil v nekonečný zápas o přežití a hledání štěstí, které stále nepřichází.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí může naši rodinu rozdělit na kusy. Můj syn Tomáš a Markova dcera Anička se nikdy nesnesli, a když Mark navrhl, aby Tomáš odešel k babičce na Šumavu, myslela jsem, že je to jen vtip. Ale když se to stalo skutečností, začala jsem pochybovat o všem, co jsem kdy považovala za správné.
Jmenuji se Jana a už deset let žiji v manželství s Petrem, nejstarším synem paní Věry. Naše vztahy s tchyní byly vždy napjaté, ale jednoho večera, kdy byla upoutaná na lůžko a já musela připravit rodinnou večeři, se všechno změnilo. Ten večer odhalil nejen staré křivdy, ale i sílu odpuštění a odvahu říct pravdu.
Jmenuji se Jana a po smrti mé tchyně se naše rodina ocitla v nečekaném víru hádek a nepochopení. Dědictví po ní odhalilo nejen majetkové rozdíly mezi mým manželem Petrem a jeho sestrou Lenkou, ale i hluboké rány, které jsme si navzájem způsobili. Vzpomínám na ten den, kdy se všechno změnilo, a stále přemýšlím, jestli jsme mohli jednat jinak.
Jednoho dne jsem zjistila, že přátelství s mojí nejlepší kamarádkou Lenkou už není to, co bývalo. Její posedlost vlastní dcerou začala ovlivňovat nejen její život, ale i ten můj. Nakonec jsem musela čelit otázce, kde jsou hranice mezi pomocí a obětí sebe sama.
