Stojím uprostřed našeho téměř dokončeného domu a poslouchám, jak se moje dcera Karolína hádá s manželem Petrem. Všechno, co jsme roky budovali, se najednou otřásá v základech kvůli jejímu rozhodnutí. Přemýšlím, jestli jsme někde udělali chybu, nebo jestli je to prostě život, který nás zkouší.
Jednoho deštivého večera nám zavolal tchán a oznámil, že už nemůže zůstat sám. Přestěhoval se k nám do našeho malého bytu na Jižním Městě a my jsme museli najít způsob, jak spolu vyjít, i když jsme si navzájem lezli na nervy a na povrch začaly vyplouvat staré křivdy. Nakonec jsem pochopila, že rodina je někdy to největší dobrodružství i největší zkouška.
Když jsem otěhotněla na konci střední školy, rodiče mě vyhodili z domova. S Petrem jsme museli dospět přes noc a postavit se na vlastní nohy. Po letech, kdy jsem si vybudovala nový život, se rodiče vrátili a žádali mě o pomoc.
Po smrti své maminky jsem našla dopis, který nikdy neodeslala. Ten okamžik mi převrátil život naruby a odhalil hlubokou bolest, kterou roky skrývala. Teď se ptám, jak dobře vlastně známe ty, které milujeme, a co všechno zůstává nevyřčeno mezi čtyřmi stěnami našeho domova.
Po nečekané smrti mého milovaného dědečka jsem se propadl do temnoty smutku, ze které jsem nevěděl, jak ven. Maminka mi darovala něco, co mi mělo pomoci – starý diktafon s dědečkovým hlasem. Díky tomu jsem znovu objevil nejen jeho moudrost, ale i sílu rodinných pout.
V prosinci jsem pozvala osamělou sousedku na Štědrý večer, protože mi jí bylo líto. Netušila jsem, že se stane nejbližší osobou v mém životě a že společně překonáme samotu i rodinné konflikty. Tento příběh je o tom, jak nečekané přátelství může změnit život a otevřít srdce.
Jsem Marie, knihovnice z Brna, která celý život žila v klidu a samotě. Když mě má neteř Jana začala navštěvovat s nečekanou vřelostí, netušila jsem, že za tím stojí touha po mém bytě. Příběh o tom, jak mě rodina dokázala zradit a jak těžké je postavit se vlastní krvi.
Jmenuji se Linda a celý život jsem věnovala svým třem dětem. Teď, když jsou dospělé a rozprchly se do světa, zůstala jsem v tichém bytě sama se svými vzpomínkami. Každý večer přemýšlím, kde se stala chyba, že už pro ně nejsem důležitá.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi máma rozbila srdce i budoucnost. Místo domova, který nám slíbila po svatbě, si ho nechala pro sebe – a já zůstala s novomanželem na ulici a s pocitem zrady. Teď stojím před otázkou, jestli má smysl snít, když to znamená rozpad rodiny.
Jsem Marie a už téměř čtyřicet let žiji v našem třipokojovém bytě na pražském sídlišti. Můj syn Petr mě teď žádá, abych byt prodala a přestěhovala se k němu, ale já nevím, jak bych mohla opustit místo, kde jsem prožila celý svůj život. Každý kout tohoto bytu je pro mě vzpomínkou na radosti i bolesti, které mě utvářely.
Nikdy bych nevěřil, že obyčejný den se může proměnit v noční můru, když zůstanu uvězněný ve vlastní pivnici. Bojoval jsem s osamělostí, strachem a vzpomínkami na rodinné konflikty, dokud mi nečekaně nepomohla sousedka, kterou jsem sotva znal. Tato zkušenost mi otevřela oči a ukázala, jak moc potřebujeme jeden druhého.
Celý život mě vychovávala babička, protože máma mě opustila kvůli novému partnerovi. Po letech se máma vrátila, ale ne z lásky, nýbrž kvůli vlastnímu prospěchu. Tohle je příběh o zradě, rodinných poutech a o tom, jak jsem hledala pravdu i samu sebe.
