Jmenuji se Alena a žiju s manželem v malé vesnici na Vysočině. Jednoho večera mi dcera Jana oznámila, že se rozvádí a chce začít znovu sama, což otřáslo celou naší rodinou. Příběh o tom, jak těžké je pustit dítě do světa, i když už dávno není dítětem.
Po čtyřiceti letech jsem znovu spatřila Petra, svou první lásku ze střední školy. Vzpomínky, které jsem považovala za dávno uzavřené, se vynořily s nečekanou silou a já musela čelit pravdě o sobě, své rodině i o tom, co znamená odpustit. Tento příběh je o ztracených iluzích, rodinných konfliktech a odvaze podívat se do očí minulosti.
Při úklidu bytu po smrti svého manžela jsem objevila schovanou korespondenci, která mi obrátila život naruby. Zjistila jsem, že celá léta psal dopisy své první lásce, o které jsem nikdy neslyšela. Najednou jsem musela čelit otázkám o našem vztahu, pravdě a důvěře, které mě pronásledují dodnes.
Po smrti své matky jsem se rozhodla najít její dávnou lásku. To, co jsem zjistila, mi obrátilo život naruby a donutilo mě pochybovat o všem, co jsem o sobě dosud věděla. Musela jsem se znovu postavit na nohy a najít vlastní identitu v troskách rodinných tajemství.
Celý život jsem se cítila sama, až do chvíle, kdy jsem v knihovně potkala někoho, kdo mi ukázal, že nikdy není pozdě začít znovu. Můj příběh je o tichu, které se vkrádá do života, o rodinných povinnostech, které dusí vlastní touhy, a o odvaze otevřít se lásce navzdory věku i strachu. Možná právě teď je čas položit si otázku: Co když to nejlepší teprve přijde?
Po letech práce v zahraničí jsem se vrátil do Čech, abych postavil vysněný dům pro svou rodinu. Můj syn a snacha však dávají přednost životu ve městě, což ve mně vyvolává pocit zklamání a opuštěnosti. Hledám odpověď na otázku, co vlastně znamená domov a kde je mé místo.
Nikdy jsem nečekala, že se zamiluji ve svých dvaašedesáti letech, a už vůbec ne do muže, kterého jsem potkala v práci. Když to zjistil můj syn, nazval mě naivní stařenkou a naše rodina se ocitla na pokraji rozkolu. Přesto věřím, že i v mém věku má člověk právo na štěstí – nebo snad ne?
Jsem Marie, matka, která se celý život snažila být dokonalá. Když mi dcera Lucie oznámila, že chce odejít od svého manžela, zhroutil se mi svět, protože jsem věřila, že rodina je nade vše. V tomhle příběhu odhaluji své vlastní chyby, rodinné tajemství a bolestivou cestu za pochopením, co vlastně znamená být šťastný.
Procházím se noční Prahou, kde mě obklopuje ruch velkoměsta, ale uvnitř cítím jen prázdnotu. Samostatné bydlení mělo být symbolem mé nezávislosti, ale místo toho se stalo zrcadlem mé samoty. V příběhu hledám odpověď na to, jestli mě samota osvobozuje, nebo dusí.
Ve svých pětasedmdesáti jsem se rozhodl znovu oženit, přesvědčený, že i v pozdním věku může láska rozkvést. Moje volba dát přednost nové partnerce před vlastní rodinou však otevřela staré rány a způsobila bolestné odcizení. Teď, když sedím sám v prázdném bytě, přemítám, jestli mi ta láska skutečně stála za ztrátu rodinných pout.
Jmenuji se Tomáš a po rozvodu jsem roky hledal smysl v povrchních vztazích, dokud jsem nepotkal Veroniku – ženu, jejíž samota byla stejně hluboká jako její oči. Postupně jsem odhaloval její bolestivou minulost a začal chápat, jak těžké je znovu věřit a milovat. Tento příběh je o odvaze čelit svým démonům, o síle lidského spojení a o tom, jak těžké je najít cestu zpět ke štěstí.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem se snažil zapomenout na svého otce, který nás opustil, když mi bylo osm. Po třiceti letech se zničehonic objevil v mém životě právě ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že mám všechno pod kontrolou – úspěšnou kariéru, rodinu, respekt. Jeho návrat ale rozvířil staré rány a já musel čelit otázkám, na které jsem nikdy nechtěl znát odpovědi.
