Procházím se noční Prahou, kde mě obklopuje ruch velkoměsta, ale uvnitř cítím jen prázdnotu. Samostatné bydlení mělo být symbolem mé nezávislosti, ale místo toho se stalo zrcadlem mé samoty. V příběhu hledám odpověď na to, jestli mě samota osvobozuje, nebo dusí.
Ve svých pětasedmdesáti jsem se rozhodl znovu oženit, přesvědčený, že i v pozdním věku může láska rozkvést. Moje volba dát přednost nové partnerce před vlastní rodinou však otevřela staré rány a způsobila bolestné odcizení. Teď, když sedím sám v prázdném bytě, přemítám, jestli mi ta láska skutečně stála za ztrátu rodinných pout.
Jmenuji se Tomáš a po rozvodu jsem roky hledal smysl v povrchních vztazích, dokud jsem nepotkal Veroniku – ženu, jejíž samota byla stejně hluboká jako její oči. Postupně jsem odhaloval její bolestivou minulost a začal chápat, jak těžké je znovu věřit a milovat. Tento příběh je o odvaze čelit svým démonům, o síle lidského spojení a o tom, jak těžké je najít cestu zpět ke štěstí.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem se snažil zapomenout na svého otce, který nás opustil, když mi bylo osm. Po třiceti letech se zničehonic objevil v mém životě právě ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že mám všechno pod kontrolou – úspěšnou kariéru, rodinu, respekt. Jeho návrat ale rozvířil staré rány a já musel čelit otázkám, na které jsem nikdy nechtěl znát odpovědi.
Celý život jsem byla přesvědčená, že opravdová láska je jen pro mladé. Po padesátce jsem ale poprvé skutečně pocítila, co znamená milovat – a musela jsem čelit strachu, co na to řeknou moje děti a sestra. Dnes už vím, že nikdy není pozdě začít znovu žít a milovat.
Jmenuji se Alena a ve svých třiašedesáti letech jsem znovu pocítila, co znamená milovat. Po smrti manžela jsem zůstala sama, děti mě nechaly napospas samotě a já se musela naučit žít jinak. Když jsem se zamilovala do Jaroslava, všichni kolem mě to považovali za směšné a naivní – ale já vím, že láska nemá věk.
Dvacet let jsem nepromluvila se svou sousedkou Helenou, přestože jsme žily dveře vedle sebe a naše děti vyrůstaly společně. Jediná událost však prolomila ledy a donutila mě přehodnotit minulost i vlastní hrdost. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a o tom, jak těžké je někdy udělat první krok.
Po smrti mého manžela jsem zůstala sama v našem bytě v Dejvicích. Dcera mi nabídla, abych se přestěhovala k nim, ale já se bojím té blízkosti víc než samoty. Příběh o ztrátě, rodinných vztazích a strachu z nových začátků.
Jmenuji se Hana a po sedmadvaceti letech manželství mě manžel opustil kvůli mladší ženě. Když se po čase vrátil, protože „tamta nechtěla vařit“, musela jsem se rozhodnout, jestli mu odpustím, nebo začnu žít konečně pro sebe. Můj příběh je o bolesti, zradě, ale i o tom, jak těžké je najít vlastní hodnotu v padesáti letech.
Jedné noci mi můj manžel Petr řekl, že už nemůže dál. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět a já musela najít sílu začít znovu mezi troskami našeho manželství. Toto je můj příběh o ztrátě, tichu a boji za vlastní znovunalezení.
Jmenuji se Eva a patnáct let jsem žila v přesvědčení, že mám dokonalou rodinu v pražském paneláku. Jednoho večera jsem však zjistila, že mě manžel podvádí s mou nejlepší kamarádkou. Toto je příběh o bolesti, zradě a hledání sebe sama mezi troskami.
Jmenuji se Ivana, je mi 49 let a po letech samoty jsem se odvážila znovu otevřít své srdce. Moje dospělá dcera Klára však nedokáže přijmout, že mám právo na vlastní život, a já se cítím jako vetřelec ve vlastním domě. Toto je příběh o odvaze začít znovu, o bolesti mateřství a o tom, jak těžké je najít štěstí, když vám ho nejbližší brání.
