Přestože jsem byl nejmladší v rodině, nikdy jsem se necítil rozmazlovaný nebo že by se ke mně chovali shovívavě. Můj bratr a já jsme vyrůstali v malém městě na venkově v Česku. Pro mě to bylo jen obyčejné místo, ale teď mám s čím srovnávat. Naše matka nás vychovávala sama a starala se o malou farmu s několika zvířaty. Tady je můj příběh o tom, jak jsem to všechno opustil.
Ve 35 letech mi lékaři řekli, že nikdy nebudu mít děti. Můj manžel a já jsme byli zdrceni. Pak jsem zázračně otěhotněla a narodila se nám dcera. Ale jak rostla, naše radost se změnila v obavy.
Mnoho starších lidí v České republice trpí osamělostí a utrpením. Proto je naší povinností podporovat naše stárnoucí příbuzné. Koneckonců, kdysi se oni starali o nás.
Je o tři roky mladší než já, takže naši rodiče ho vždycky upřednostňovali. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: alespoň tam jsem mohl uniknout neustálému srovnávání.
Nejvíce frustrující je, že Honza skutečně nechápe, proč jsem ho opustila. V jeho mysli nám poskytl vše, co jsme s naším synem potřebovali pro pohodlný život. Jeho matka vždy trvala na tom, že bych měla být vděčná za to, že nám dovolili bydlet v jejich domě. Nikdy nesouhlasila s tím, abychom si pronajali vlastní byt. Dokonce navrhla, abychom
Prostě to nechápu. Nikdy jsme neměli moc peněz, a to všechno kvůli tátovým bezohledným výdajům. Vždy pracoval, vždy měl dobrý plat, ale nikdy neušetřil ani korunu.
Odjakživa byla Sára fascinována nesčetnými druhy květin. Zastavovala se u každé zahrady, obdivovala jedinečné květy a druhy. I u své babičky nacházela útěchu mezi zářivými okvětními lístky.
„Vydrží nám to celý měsíc!“ Můj manžel říkal, že lidé přežívají na instantních nudlích měsíce, takže teď je bude jíst on! – odpověděla jsem své kamarádce po incidentu.
„Vychovávat tři chlapce a zároveň stavět dům nebylo snadné. Ale můj manžel a já jsme se utěšovali myšlenkou, že si konečně budeme moci odpočinout v důchodu. Abychom dosáhli tohoto snu, šetřili jsme pilně a tvrdě pracovali. Věříme, že máme plné právo být hrdí na naše úspěchy. Naši synové jsou nyní dospělí, mají své vlastní rodiny a my jsme si postavili útulný domov,“ píše Linda. Avšak klid, po kterém toužili, je nyní ohrožen.
Chci začít od začátku. Vychovávala jsem svou dceru sama. Před lety nás můj manžel opustil s problémy a dluhy. Bylo to neuvěřitelně náročné zvládnout všechno a vychovat svou dceru. Její otec samozřejmě platil alimenty, ale peníze nikdy nestačily ani na základní výdaje. Moje dcera má nyní 16 let a najednou se její otec objevil. Našel nás
Existuje přísloví, „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Často si to připomínám po rozhovorech s mojí matkou. Zdá se, že zapomněla, že má dceru, nejen syna. Alespoň tak se chová. Po maturitě jsem se odstěhovala z našeho malého města. Neviděla jsem tam pro sebe žádnou budoucnost, tak jsem si sbalila věci a odešla.
Neviděl jsem potřebu přispívat penězi, protože jsem si mohl dovolit koupit drahý dárek sám. Moje sestra je 30 let stará a je vdaná tři roky. Tady je důvod, proč si přeji, abych nikdy nesouhlasil s jejím požadavkem.
