Když jsme se vzali, byla jsem odhodlaná nežít s našimi rodiči. Věřila jsem, že je důležité budovat náš vlastní život nezávisle. Ale ani já, ani můj manžel jsme nebyli připraveni na výzvy, které nás čekaly.
Věděla jsem, že to bude problém ještě předtím, než jsme se vzali, a upřímně mě to hodně znepokojovalo. Samozřejmě jsem si své pocity nechala pro sebe—proč je odhalovat? Ale posuďte sami. Tady je, co se stalo.
Je osobní život v tomto věku důležitější? – „Mami, můžeme u tebe chvíli zůstat s dětmi?“ – Jana seděla na gauči a prosila. Její tvář byla kyselá, jako by spolkla celý citron. – „A proč byste u mě měli zůstat?“ – Lenka se ani nepodívala na svou dceru. Dívala se na svůj odraz v zrcadle, nanášela si krém na obličej a jemně si poklepávala na bradu.
Záhady, tajemství a rodinné intriky jsou blíž, než si myslíte. Někdy je pravda šokující víc, než byste si kdy dokázali představit.
Udělal jsem těžké rozhodnutí umístit svého otce do domova důchodců, kde by mohl dostat potřebnou péči. Moje rodina se však obrátila proti mně a obviňuje mě z toho, že jsem ho opustil. Věří, že přispívám k jeho úpadku, a kvůli mému rozhodnutí mě vyloučili. Jsem zlomený jejich soudem a rozkolem, který to způsobilo.
Podělím se o něco málo o svém prvním manželovi. Oba jsme pocházeli z skromných poměrů; od rodičů jsem nic nedostala (bydleli jsme v nájmu), zatímco on zdědil dům po svém zesnulém otci. Jeho otec se dávno předtím rozvedl s mou bývalou tchyní, nechal ji samotnou s jejich dítětem. Neviním ho. I já jsem s ní měla problém vycházet. Pokaždé
Náš vztah byl vždy komplikovaný. Moji rodiče byli už ve čtyřiceti, když jsem se narodil, a myslím, že ten věkový rozdíl si vybral svou daň. Jakmile jsem měl možnost odejít, udělal jsem to. Život s mými vrstevníky byl lákavější a nechtěl jsem být přítěží pro své stárnoucí rodiče. Nemohu říct, že bychom měli špatný vztah, naopak, vždy byla
Mám klidnou a tichou povahu, což mi ztěžuje prosazování vlastních názorů. Nikdy jsem se nesetkala s nepříjemnými situacemi nebo nespokojeností v práci. Můj osobní život se však ubíral jiným směrem.
Malé dítě je vždy šťastné, když je jeho matka nablízku. Ale nemohla jsem své dceři vždy poskytnout to štěstí. Jak moje dcera rostla, stala se stále více rozhořčenou vůči světu. Všechno bylo špatně, všechno bylo zlé a všichni byli vinni za to, že její život nedopadl tak, jak si přála. Postupem času to začalo
Nikdy jsem je předtím nepotkala. Manžel mě varoval, že syn oslavence má dceru, roztomilou pětiletou holčičku, ale velmi rozmazlenou. Měla jsem špatný pocit z této schůzky a ukázalo se, že jsem měla pravdu.
Mám tři děti. Bohužel, můj manžel zemřel, když bylo našemu nejmladšímu dítěti pouhých šest měsíců. I když máme vlastní dům, žít z dávek je nemožné a nájem se musí platit. Můj bratr nás podporoval prvních šest měsíců, ale má svou vlastní rodinu, o kterou se musí starat. Musela jsem si najít práci. Nevydělávám moc a musím pracovat dlouhé hodiny.
Naše sousedka hostí během léta mnoho návštěvníků, a její dům není příliš velký. Většina hostů přijíždí s dětmi, protože hlavní atrakcí je nedaleké jezero.
