Od útlého věku měla Ema vše, co si mohla přát, což z ní dělalo předmět závisti jejích přátel. Jen její spolužačka, Sára, jednou řekla: „Nezávidím ti. S rodiči, jako máš ty, musí být život nesnesitelný! Kontrolují každý tvůj krok, rozhodují o všem za tebe a říkají ti, jak máš žít.“ Skutečně, Ema neměla snadný život. Neměla žádnou svobodu volby, ani v
Můj vztah s tchyní, Janou, byl vždy napjatý. Vyměňovali jsme si zdvořilostní fráze, ale vždy to bylo napjaté. Nikdy jsem nepochopil důvod našeho napjatého vztahu.
Mladý pár dostal dům jako svatební dar. Několik měsíců před svatbou v něm již bydleli, ale nyní je dům oficiálně na jméno syna. Po svatbě se tchyně a snacha nemohly shodnout – dům údajně dostali, ale papírování stále čeká. Navíc nechtějí ani dovolit, aby byla snacha přidána do listu vlastnictví.
Bez přehánění mohu říci, že kromě svých vnějších atributů jsem byla nevěstou, kterou by mnozí záviděli, s vlastním dvoupokojovým bytem v Praze. Ano, měli jsme city, ale
„Jako každá žena jsem vždy snila o šťastné a silné rodině. Jsem vdaná 10 let a během těchto let jsem svou manželskou roli plnila dokonale – vždy jsem podporovala svého manžela, který přináší domů peníze,“ říká Jana. „Dělala jsem vše, co bylo v mých silách, abych zlepšila náš život jakýmkoli způsobem. Chtěla jsem, aby náš domov byl příjemný, krásný a útulný. Ale…“
Chování mé snachy se drasticky změnilo, když můj vnuk začal chodit do školy. Předtím se bez mé pomoci neobešli a ona mě oslovovala „mami“ a říkala, že jsem úžasná osoba. Ale teď je všechno jinak; už mě nepotřebuje. Dokonce na mě zvyšuje hlas a nedovoluje mi navštěvovat mého vnuka.
Moje sestra chce, abychom si vyměnili zahradní záhony, ale jsem úplně proti… Když naše matka zemřela, zdědily jsme se sestrou záhony v komunitní zahradě. Od začátku bylo jasné, že naše záhony jsou odlišné, ale teď moje sestra požaduje změnu.
Moje dcera se opět potýká s problémy a požádala mě, zda by ona a její rodina mohli bydlet u mě. Přijmu ji a svou vnučku; nenechám je bez střechy nad hlavou. Ale jejího manžela nechci ve svém domě vidět. Už toho mám dost; jednou jsme spolu žili. Neumí se chovat a sotva vydělává. Může si najít jiné místo k pobytu.
Upřímně, nikdy jsem od ní nečekala takové nesmysly, i když roky manželství mě přesvědčily, že není moudrá žena. Máme spolu dítě. Samozřejmě, že dítě nese příjmení svého otce.
Moje pětapadesátiletá tchyně nedávno začala jednat jako osamělá, nešťastná žena se špatným zdravím, tvrdící, že ji nikdo nemiluje, zejména její jediný syn a jeho manželka. To jsem já a můj manžel. Proč? Podle mého názoru touží po pozornosti, péči a jednoduše se nudí. Ale můj manžel se mnou nesouhlasí, a kvůli tomu
Paní Nováková byla na cestě vyzvednout svou vnučku, cítíc vzácný pocit radosti. Neustále se usmívala, její podpatky klapaly na chodníku, což jí připomínalo její mladší léta. Důvodem jejího štěstí bylo, že si konečně zajistila vlastní byt. Byt byl v novostavbě, prostorný a světlý, i když měl jen jednu ložnici. Musela šetřit téměř dva roky, protože peníze z prodeje jejího venkovského domu stačily jen na
Můj vztah s otcem se úplně rozpadl a zoufale toužím po usmíření. Mám stabilní rodinu a dobrý život, ale roztržka s otcem mě pronásleduje.
