„Vzala jsem si Jakuba, abych byla blízko jeho nejlepšímu příteli: Protože ho miluji už roky“

Nikdy jsem si nepředstavovala, že můj život dopadne takhle. Svatba s Jakubem měla být nejšťastnějším dnem mého života, ale hluboko uvnitř jsem věděla, že to bylo rozhodnutí poháněné mými nevyřčenými city k jeho nejlepšímu příteli, Adamovi.

S Jakubem jsme se seznámili na vysoké škole. Byl okouzlující, laskavý a všechno, co by si dívka mohla přát v partnerovi. Ale mé srdce vždy patřilo Adamovi, Jakubovu nejlepšímu příteli od dětství. Adam a já jsme chodili na stejnou střední školu, ale on byl o tři roky starší. Byla jsem jen prvák, když on byl maturant, a nikdy si mě nevšiml. Byla jsem ta stydlivá dívka, která měla zamilovanost do školního sportovního hvězdy.

Roky plynuly a já jsem si myslela, že jsem se posunula dál. Když jsme s Jakubem začali chodit, byla jsem nadšená, že jsem součástí jeho světa, který zahrnoval i Adama. Přesvědčila jsem se, že mé city k Adamovi jsou jen teenagerská zamilovanost, něco, co časem vyprchá. Ale nikdy nevyprchaly.

Jakub mě požádal o ruku jednoho krásného letního večera a já jsem řekla ano, doufajíc, že má láska k němu zesílí a přehluší mé city k Adamovi. Měli jsme krásnou svatbu, obklopeni přáteli a rodinou. Adam byl Jakubův svědek a já jsem nemohla přestat na něj během obřadu pokukovat. Vypadal tak šťastně za nás, úplně nevědomý o zmatku uvnitř mě.

Nedávno jsme se rozhodli jet na dovolenou: Jakub a já, a Adam s jeho novou přítelkyní, Karolínou. Pronajali jsme si útulnou chatku u jezera, doufajíc, že si odpočineme a užijeme si vzájemnou společnost. Ale být poblíž Adama bylo těžší, než jsem si představovala. Každý úsměv, každý smích, každý dotek mezi ním a Karolínou mi připadal jako dýka do srdce.

Jednoho večera jsme všichni seděli kolem táboráku, sdíleli příběhy a opékali marshmallows. Jakub a Karolína byli zabráni do rozhovoru, takže jsem zůstala s Adamem sama. Bylo to poprvé po letech, co jsme měli chvíli pro sebe. Vzpomínali jsme na střední školu a já jsem nemohla necítit nával nostalgie. Adam byl stále ten okouzlující, vtipný kluk, do kterého jsem se zamilovala před lety.

Jak večer pokračoval, otevřela jsem se Adamovi způsobem, jakým jsem se neotevřela nikomu jinému. Vyprávěla jsem mu o svých snech, obavách a lítostech. Poslouchal pozorně, jeho oči se nikdy neodtrhly od mých. Na chvíli to vypadalo, že jsme jediní dva lidé na světě.

Ale realita se vrátila, když Karolína zavolala Adama, aby se k ní a Jakubovi připojil. Sledovala jsem, jak odchází, cítíc ztrátu, kterou jsem nedokázala vysvětlit. Uvědomila jsem si, že mé city k Adamovi nikdy nezmizí. Byly součástí mě, součástí mé minulosti, které jsem nemohla uniknout.

Zbytek dovolené byl rozmazaný. Snažila jsem se nasadit statečnou tvář, ale uvnitř jsem se rozpadala. Milovala jsem Jakuba, ale mé srdce patřilo někomu jinému. Věděla jsem, že nemohu dál žít ve lži, ale nevěděla jsem, jak se osvobodit.

Když jsme se vrátili domů, začala jsem se Jakubovi vyhýbat. Nemohla jsem se mu podívat do očí, vědouc, že ho zrazuji svými myšlenkami. Trávila jsem bezesné noci přemýšlením, jaký by byl můj život, kdybych byla od začátku upřímná sama k sobě.

Jednoho večera mě Jakub konfrontoval. Všiml si mého vzdáleného chování a měl obavy. Nemohla jsem zadržet slzy, když jsem mu všechno přiznala. Řekla jsem mu o svých citech k Adamovi, jak nikdy nezmizely a jak jsem si ho vzala s nadějí, že zmizí.

Jakub byl zdrcený. Nemohl pochopit, jak jsem mohla před ním takové tajemství skrývat. Naše manželství bylo postaveno na základech lží a nebylo možné to napravit. Rozhodli jsme se rozejít, abychom si dali prostor k uzdravení.

Odstěhovala jsem se z našeho bytu a začala nový život sama. Bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělala, ale bylo to nutné. Potřebovala jsem znovu najít sama sebe, zjistit, kdo jsem bez stínu neopětované lásky nad sebou.

Co se týče Adama, nikdy se nedozvěděl pravdu. Pokračoval ve svém životě s Karolínou, blaženě nevědomý o tom, jaký dopad měl na můj život. Stále ho občas vídám, ale držím si odstup. Některé věci je lepší nechat nevyřčené.