„Nejsem na Marka naštvaná. Ale začít znovu v mém novém manželství nebylo snadné: Rozhovor s bývalou manželkou mého muže mě nechal cítit se hůř“

Vždycky jsem si myslela, že jakmile se vdám za Marka, můj život bude dokonalý. Seznámili jsme se na večírku společného přítele a byla to láska na první pohled. Byl okouzlující, pozorný a všechno, co jsem kdy chtěla v partnerovi. Ale jedna věc mi vždycky ležela v hlavě—jeho bývalá manželka, Jana.

Jana a Marek byli manželé deset let, než se rozvedli. Měli spolu syna, Tomáše, kterému bylo nyní osm let. Když jsem se vdala za Marka, věděla jsem, že Jana bude vždy součástí našich životů kvůli Tomášovi. Ale nikdy jsem nečekala pocity žárlivosti a nejistoty, které s tím přijdou.

Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že Jana žije v jiném kraji. Znamenalo to, že ji nebudeme muset často vídat a já mohla předstírat, že neexistuje. Ale pokaždé, když Tomáš přišel na návštěvu k nám, připomnělo mi to ji. Viděla jsem, jak se Marek dívá na Tomáše a nemohla jsem si pomoct přemýšlet, jestli stále nemá city k Janě.

Jednoho dne musela Jana přivézt Tomáše k nám domů, protože Marek uvízl v práci. Děsila jsem se toho setkání. Nevěděla jsem, co říct nebo jak se chovat kolem ní. Když přijela, byla zdvořilá, ale odtažitá. Pár minut jsme si povídaly o běžných věcech, než odešla.

Po jejím odchodu mě zaplavila vlna emocí. Cítila jsem žárlivost, nejistotu a nedostatečnost. Nemohla jsem pochopit, proč se tak cítím. Marek si vybral mě, ne ji. Ale ty pocity nechtěly zmizet.

Rozhodla jsem se o tom večer s Markem promluvit. Řekla jsem mu, jak se cítím a jak těžké je pro mě být kolem Jany. Trpělivě mě vyslechl a ujistil mě, že mě miluje a že Jana je minulost. Ale jeho slova mi nepomohla cítit se lépe.

Druhý den jsem se rozhodla zavolat Janě. Chtěla jsem si vyjasnit situaci a doufala jsem v nějaké uzavření. Když zvedla telefon, zněla překvapeně, ale souhlasila s tím, že se se mnou setká na kávu.

Setkaly jsme se v místní kavárně a cítila jsem, jak mi srdce buší v hrudi. Nevím, co od rozhovoru očekávat. Začaly jsme s běžnou konverzací, ale nakonec jsem jí řekla, jak se cítím.

K mému překvapení byla Jana chápavá. Řekla mi, že se posunula dál od Marka a že je šťastná ve svém novém vztahu. Řekla také, že ke mně necítí žádné nepřátelství a že chce, abychom spolu vycházely kvůli Tomášovi.

Na chvíli jsem pocítila úlevu. Ale jak rozhovor pokračoval, Jana začala mluvit o svých vzpomínkách s Markem. Mluvila o jejich svatebním dni, dovolených a prvních letech jejich manželství. Každý příběh byl jako dýka do mého srdce.

Když jsme dopily kávu, cítila jsem se hůř než předtím. Místo uzavření jsem cítila větší nejistotu a žárlivost. Janiny příběhy mi ukázaly, že Marek měl celý život přede mnou—život, jehož součástí nikdy nebudu.

Když jsem přišla domů, Marek poznal, že něco není v pořádku. Řekla jsem mu o svém rozhovoru s Janou a jak mě to zasáhlo. Snažil se mě utěšit, ale nic z toho nemohlo zmírnit tu bolest.

V následujících týdnech moje pocity žárlivosti a nejistoty jen zesílily. Pokaždé když jsem se podívala na Tomáše, viděla jsem Janu. Pokaždé když Marek zmínil něco ze své minulosti, cítila jsem bodnutí žárlivosti.

Uvědomila jsem si, že začít znovu v mém novém manželství nebude snadné. Stín Jany tam bude vždycky, připomínající mi život, který Marek měl přede mnou. A bez ohledu na to, jak moc mě ujišťoval, nemohla jsem setřást pocit, že nikdy nebudu dost dobrá.