„Jezte, co si koupíte, přestaňte nám rabovat ledničku! – říká tchyně“: „To nemohla říct!“ – říká manžel

V květnu jsme začali čelit finančním potížím – říká osmadvacetiletá Eva. Můj manžel, Jan, a já jsme nemohli vymyslet lepší řešení než pronajmout náš zastavený byt a dočasně se přestěhovat k mé tchyni, Lence. Ačkoli tento byt jí úplně nepatří. Je to dvoupokojový byt, kde Lenka žije se svým partnerem, Jiřím, a je to tak…

Eva se na chvíli odmlčela a zhluboka se nadechla, než pokračovala. „Mysleli jsme si, že to bude dočasné řešení, jen dokud se nepostavíme na nohy. Ale věci nešly podle plánu.“

Finanční tíseň začala, když Jan přišel o práci v místní továrně. Pár žil od výplaty k výplatě a náhlá ztráta příjmu je tvrdě zasáhla. Neměli jinou možnost než pronajmout svůj byt, aby pokryli splátky hypotéky.

„Přestěhovali jsme se k Lence s tím, že to bude podpůrné prostředí,“ vysvětlila Eva. „Ale rychle se ukázalo, že nejsme vítáni.“

Lenka byla vždy trochu kontrolorka, ale život pod její střechou z ní vytáhl to nejhorší. Měla přísná pravidla ohledně všeho – od toho, kdy mohou používat koupelnu, až po to, jak by měli uspořádat své věci.

„Jednoho dne jsem přišla domů po dlouhém dni hledání práce a našla Lenku čekající na mě v kuchyni,“ vzpomínala Eva. „Byla rozzuřená, protože tvrdila, že jíme všechno jídlo, které koupila.“

Eva se snažila vysvětlit, že si kupují vlastní potraviny a používají kuchyň jen k přípravě jídel. Ale Lenka to nechtěla slyšet.

„Jezte, co si koupíte, přestaňte nám rabovat ledničku!“ křičela Lenka. „Nejste děti; měli byste se o sebe umět postarat!“

Jan, který byl vždy blízko své matce, nemohl uvěřit, že by něco takového řekla. „To nemohla říct!“ trval na svém, když mu Eva vyprávěla o konfrontaci.

Ale napětí jen rostlo. Jiří, který zpočátku podporoval jejich uspořádání, začal stát na straně Lenky. Začal dělat uštěpačné poznámky o jejich finanční situaci a zpochybňovat jejich životní rozhodnutí.

„Měli jsme pocit, že chodíme po skořápkách,“ řekla Eva. „V jejich očích jsme nemohli udělat nic správně.“

Poslední kapkou bylo, když Lenka obvinila Evu z krádeže peněz z její kabelky. Eva byla obviněním zdrcená a věděla, že tam nemohou zůstat déle.

„Tu noc jsme si sbalili věci a odešli,“ řekla Eva se zlomeným hlasem. „Neměli jsme kam jinam jít, takže jsme pár nocí spali v autě.“

Nakonec našli malý, zanedbaný byt, který si mohli dovolit s malými úsporami, které jim zbyly. Nebylo to moc, ale bylo to místo, které mohli nazývat svým vlastním.

„Stále bojujeme,“ přiznala Eva. „Ale alespoň nežijeme pod neustálým dohledem a soudem.“

Jan si mezitím našel práci na částečný úvazek a Eva stále hledá zaměstnání. Pomalu si budují nový život, ale zkušenost zanechala trvalý dopad na jejich vztah s Lenkou.

„Nevím, jestli někdy budeme schopni napravit škody,“ řekla Eva. „Ale teď se soustředíme na to, abychom se postavili na nohy.“