„Dcera se vrací domů s dítětem, znovu těhotná, a odmítá to říct manželovi: Je hloupé tajit těhotenství?“
Paní Nováková, šedesátiletá důchodkyně a bývalá učitelka, si užívala klidný večer se svým manželem, panem Novákem, v jejich útulném domě na předměstí Prahy. Sledovali svůj oblíbený televizní pořad, když jejich klid narušilo nečekané zaklepání na dveře.
„Kdo to může být v tuto hodinu?“ zamyslel se nahlas pan Novák, když se zvedl, aby otevřel dveře.
Když je otevřel, oba byli šokováni, když uviděli svou dceru Emu stát tam s jejím tříletým synem Jakubem a velkým kufrem. Emina tvář byla bledá a oči měla zarudlé od pláče.
„Emo, zlatíčko, proč jsi nezavolala? Přijeli bychom pro tebe!“ zvolala paní Nováková a spěchala obejmout svou dceru.
Ema se rozplakala. „Mami, tati, rozvádím se. Michal už měsíce chodí s jinou ženou.“
Novákovi byli ohromeni. Vždy si mysleli, že Ema a Michal mají silné manželství. Přivítali Emu a Jakuba ve svém domě a snažili se ji co nejlépe utěšit.
Během následujících dnů se Ema svěřila svým rodičům s podrobnostmi o rozpadajícím se manželství. Michal byl už nějakou dobu odtažitý a ona tušila, že něco není v pořádku. Když ho konečně konfrontovala, přiznal se k aféře s kolegyní.
Emini rodiče byli zlomení pro ni, ale snažili se zůstat podpůrní. Povzbuzovali ji, aby věci řešila krok za krokem a ujistili ji, že budou pro ni a Jakuba vždycky k dispozici.
O týden později Ema svým rodičům sdělila další šokující zprávu. Byla znovu těhotná a nechtěla to říct Michalovi.
„Emo, musíš mu to říct,“ naléhala paní Nováková. „Má právo to vědět.“
„Ne, mami,“ odpověděla Ema rozhodně. „Nemohu to udělat. Po tom všem si nezaslouží to vědět.“
Paní Nováková byla rozpolcená. Chápala dceřin hněv a bolest, ale také věděla, že takové významné tajemství může mít vážné důsledky.
Jak týdny plynuly, Eminino těhotenství bylo stále více patrné. Bojovala s ranní nevolností a únavou, zatímco se snažila pečovat o Jakuba a zvládat emoční zmatek blížícího se rozvodu.
Jednoho večera, když seděli u večeře, pan Novák znovu otevřel toto téma.
„Emo, vím, že jsi zraněná, ale musíš myslet na to, co je nejlepší pro dítě,“ řekl jemně.
Ema si těžce povzdechla. „Prostě teď nemohu čelit Michalovi, tati. Nechci, aby měl jakoukoli roli v životě tohoto dítěte.“
Paní Nováková přes stůl vzala dceřinu ruku. „Chápeme, jak se cítíš, ale tajit tohle tajemství věci nezlepší. Může to dokonce věci zhoršit.“
Přes jejich prosby zůstala Ema pevná ve svém rozhodnutí neříct Michalovi o těhotenství.
Měsíce ubíhaly a Emin termín porodu se blížil. Stres ze situace si vybral svou daň na jejím zdraví a nakonec byla hospitalizována kvůli komplikacím souvisejícím s těhotenstvím.
Když ležela v nemocniční posteli, vyčerpaná a vystrašená, uvědomila si, že už nemůže tajemství déle držet. Zavolala Michalovi a řekla mu všechno.
Michal byl šokovaný a rozzlobený, ale souhlasil s tím, že přijde do nemocnice. Když dorazil, měli s Emou dlouhý a bolestný rozhovor o jejich budoucnosti a budoucnosti jejich dětí.
Nakonec se nedokázali smířit. Ema porodila zdravou holčičku, ale čelila realitě výchovy dvou dětí sama a vyrovnávání se s emocionálními jizvami z neúspěšného manželství.
Novákovi nadále podporovali svou dceru jak nejlépe mohli, ale nemohli si pomoci přemýšlet o tom, zda by věci mohly být jiné, kdyby Ema řekla Michalovi o těhotenství dříve.