„Musím vařit každý den, protože můj manžel odmítá jíst zbytky: Existuje z toho cesta ven?“

Každé ráno mi budík zvoní v 5:30, o hodinu dříve, než bych potřebovala vstávat do práce. Důvod? Můj manžel, Petr, odmítá jíst cokoliv, co není čerstvě uvařené. To znamená, že i když připravím jídlo ráno, večer už pro něj nebude dost dobré. Trvá na tom, aby každé jídlo bylo teplé a čerstvě připravené.

Naše rána jsou plná shonu. Zatímco většina lidí ještě spí nebo se teprve probouzí, já už jsem v kuchyni a smažím vajíčka, dělám palačinky nebo někdy dokonce peču kuře. Petrova snídaně musí být horká a čerstvá, jinak se jí nedotkne. Po snídani rychle balím jeho oběd. Sendvič nebo jednoduchý salát nestačí; vyžaduje plnohodnotné jídlo. To často znamená vařit něco vydatného jako těstoviny s masovou omáčkou nebo stir-fry.

Když to všechno dokončím, jsem už vyčerpaná, ale můj den teprve začíná. Spěchám se připravit do práce a nějak se mi podaří dorazit do kanceláře včas. Moje práce je náročná a na konci dne jsem vyčerpaná. Ale pro mě není odpočinek. Jakmile přijdu domů, mířím rovnou do kuchyně připravit večeři.

Večeře je další složitá záležitost. Petr očekává tříchodové jídlo každý večer. To obvykle zahrnuje polévku nebo salát na začátek, hlavní chod s přílohami a někdy i dezert. Když je večeře hotová a najíme se, je už pozdě večer. Zbývá mi jen dost času na úklid kuchyně, než se zhroutím do postele, abych se probudila a další den to všechno zopakovala.

Zkoušela jsem s Petrem o tom mluvit. Vysvětlila jsem mu, jak vyčerpávající je pro mě vařit tři čerstvá jídla každý den, ale zdá se, že to nechápe. Trvá na tom, že nemůže jíst zbytky, protože nechutnají tak dobře jako čerstvě uvařené jídlo. Navrhla jsem přípravu jídel předem nebo dokonce občasné objednání jídla z restaurace, ale to odmítá.

Tato rutina si vybrala daň na mém zdraví a pohodě. Jsem neustále unavená a ve stresu. Nemám čas pro sebe ani na koníčky či aktivity, které jsem dříve měla ráda. Můj společenský život také utrpěl; nepamatuji si, kdy jsem naposledy šla ven s přáteli nebo měla klidný večer pro sebe.

Začala jsem Petru jeho požadavky vyčítat. Cítím se spíš jako kuchařka než jako manželka. Náš vztah se kvůli tomuto problému napjal. Častěji se hádáme a mezi námi roste vzdálenost. Dokonce jsem uvažovala o odchodu od něj, ale myšlenka na ukončení našeho manželství je srdcervoucí.

Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Jsem na pokraji sil a nevidím z této situace žádnou cestu ven. Zkusila jsem všechno, co mě napadlo, ale nic nefunguje. Jsem uvězněná v tomto vyčerpávajícím cyklu bez konce na dohled.