„Blížím se k 70. narozeninám a cítím se naprosto osamělá, přestože mám dceru: Její manžel jí zakázal mi volat“

Jak se blížím ke svým 70. narozeninám, cítím se naprosto osamělá, přestože mám dceru. Moje dcera, Anna, bývala světlem mého života. Když vyrůstala, byly jsme nerozlučné. Ale teď mi už nevolá. Její manžel, Petr, jí to zakázal.

Chci se podělit o svůj příběh, aby se ostatní matky vyvarovaly stejných chyb, jaké jsem udělala já. I když je to neuvěřitelně těžké přiznat, uvědomuji si, že je to moje chyba. Když jsem pochopila, že jsem v slepé uličce, bylo už příliš pozdě.

Můj vztah s manželem, Janem, nebyl skvělý, zejména po narození Anny. Měli jsme odlišné styly výchovy a často jsme se hádali o to, jak ji vychovávat. Jan byl přísný a věřil v disciplínu, zatímco já jsem byla shovívavější a chtěla jsem být Anninou kamarádkou. Naše neustálé hádky vytvářely doma napjatou atmosféru.

Jak Anna rostla, začala si všímat napětí mezi námi. Často ke mně přicházela pro útěchu a ujištění. Stala jsem se její důvěrnicí a ona mým emocionálním oporou. Tehdy jsem si neuvědomovala, že na ni kladu velký tlak, aby zaplnila emocionální prázdnotu po mém neúspěšném manželství.

Když Anna odešla na vysokou školu, cítila jsem se ztracená. Věnovala jsem jí tolik svého života, že jsem nevěděla, co si počít sama se sebou. Jan a já jsme se během let ještě více odcizili a nakonec jsme se rozvedli. Anna se snažila být tu pro mě, ale měla svůj vlastní život.

Pak potkala Petra. Zpočátku jsem byla šťastná za ni. Zdál se být docela milý chlap a Anna vypadala opravdu šťastně. Ale jak jejich vztah pokračoval, začala jsem se cítit vynechaná. Plánovali věci beze mě a Anniny hovory byly stále méně časté.

Snažila jsem se s ní spojit, ale vždycky to vypadalo, že narušuji. Petr mě zřejmě neměl moc rád a dal jasně najevo, že mě nechce mít kolem sebe. Dělal jízlivé poznámky o tom, jak jsem Annu „rozmazlovala“ a jak potřebuje „dospět“.

Jednoho dne mi Anna zavolala v slzách. Řekla mi, že jí Petr řekl, že pokud chce, aby jejich manželství fungovalo, musí se mnou přerušit styky. Obvinil mě z toho, že jsem na ní příliš závislá a že zasahuji do jejich vztahu.

Byla jsem zdrcená. Snažila jsem se s ní rozumně mluvit, ale byla rozpolcená mezi láskou ke mně a touhou udržet své manželství. Nakonec si vybrala Petra.

Teď sedím sama ve svém malém bytě a nemohu přestat přemýšlet o všech věcech, které jsem mohla udělat jinak. Možná kdybych byla lepší manželkou pro Jana, naše manželství by se nerozpadlo. Možná kdybych nebyla tak závislá na Anně pro emocionální podporu, necítila by se tak dusivě.

Je neuvěřitelně těžké to přiznat, ale uvědomuji si, že je to moje chyba. Když jsem pochopila, že jsem v slepé uličce, bylo už příliš pozdě.

Doufám, že sdílením svého příběhu pomohu ostatním matkám vyvarovat se stejných chyb jako já. Je důležité mít vyvážený vztah s dětmi a nespoléhat na ně při zaplňování emocionálních prázdnot po jiných vztazích. Je také důležité respektovat jejich hranice a dát jim prostor k růstu.

Co se mě týče, nejsem si jistá, co mi budoucnost přinese. Moje 70. narozeniny jsou za rohem a strávím je sama. Ale možná tím, že sdílím svůj příběh, najdu útěchu v tom, že jsem někomu pomohla vyhnout se stejnému osudu.