„Můj táta nesnáší mého nového manžela: Snaží se obrátit mou dceru proti jejímu nevlastnímu otci“

Před dvěma lety jsem udělala jedno z nejtěžších rozhodnutí svého života: rozvedla jsem se s manželem, Markem. Byli jsme manželé deset let a máme krásnou dceru, Emu, které je nyní osm let. Rozvod proběhl v klidu a oba jsme se dohodli, že budeme Emu společně vychovávat co nejlépe. Můj táta, Jan, však nikdy nedokázal přijmout konec mého manželství ani novou kapitolu mého života.

Po rozvodu jsem potkala někoho nového—Davida. David je laskavý, milující a přijal Emu jako svou vlastní. Minulý rok jsme se vzali a zatímco Ema se dobře přizpůsobila tomu, že má nevlastního otce, můj táta ne. Od chvíle, kdy Davida potkal, dal jasně najevo, že ho neschvaluje. Dělal jízlivé poznámky a zpochybňoval Davidovy úmysly, i když David projevoval jen lásku a péči jak k Emě, tak ke mně.

Snažila jsem se s tátou o jeho chování několikrát mluvit. Vysvětlila jsem mu, že jeho negativita ovlivňuje naši rodinu a že musí respektovat mé volby. Ale neposlouchal. Místo toho začal Davida podkopávat před Emou. Říkal jí věci jako „David není tvůj skutečný táta“ nebo „Tvoje máma udělala chybu, když si ho vzala.“ Tyto komentáře Emu zmátly a rozrušily, protože Davida miluje a vidí v něm otcovskou postavu.

Jednoho dne přišla Ema domů od dědy v slzách. Řekla, že jí děda řekl, že ji David nikdy nebude milovat tak jako její skutečný táta a že by si na něj měla dávat pozor. To pro mě byla poslední kapka. Nemohla jsem dovolit, aby táta otrávil Emě mysl a narušil klid v našem domově.

Zavolala jsem tátovi a řekla mu, že pokud nebude respektovat mou rodinu, už k nám není vítán. Obvinil mě z toho, že dávám přednost Davidovi před ním a řekl, že dělám obrovskou chybu. Zlomilo mi srdce přerušit s ním vztahy, ale musela jsem chránit svou dceru a své manželství.

Od té doby jsou věci napjaté. Máma se snaží mezi námi zprostředkovat smír, ale táta zůstává tvrdohlavý. Odmítá se omluvit nebo uznat škodu, kterou způsobil. Ema dědu postrádá, ale chápe, proč jsme museli toto rozhodnutí udělat. David byl po celou dobu neuvěřitelně podpůrný, ale vidím bolest v jeho očích pokaždé, když se o tom mluví.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že můj táta bude reagovat takto. Myslela jsem si, že bude chtít, abych byla šťastná a podporoval mé volby. Místo toho se rozhodl držet svého hněvu a zášti, i za cenu vztahu se svou vnučkou.

Jak moc mě to bolí, přijala jsem skutečnost, že někteří lidé se nemohou změnit. Mou prioritou je blaho mé rodiny a pokud to znamená držet tátu na distanc, pak to tak musí být. Doufám, že jednoho dne si uvědomí škodu, kterou způsobil a napraví to, ale do té doby musíme jít dál bez něj.