„Moje tchyně se snaží obrátit mé děti proti mně: Nemohu jí dovolit vyhrát“
Když jsem poprvé potkala svého manžela, věděla jsem, že jeho matka, Jana, bude výzvou. Měla silnou osobnost a byla velmi zapojená do jeho života. Myslela jsem si, že když si ho vezmu, budu schopná ji získat na svou stranu a vytvořit harmonické rodinné prostředí. Netušila jsem, že to bude jen začátek mých problémů.
V prvních dnech našeho manželství jsem se snažila Janě zavděčit. Zvala jsem ji na večeře, ptala se jí na rady ohledně domácnosti a dokonce jí často nechávala hlídat naše děti. Myslela jsem si, že tím, že jí projevím úctu a zapojím ji do našich životů, mě přijme jako součást rodiny. Ale ať jsem dělala cokoli, nikdy to nestačilo.
Jana měla způsob, jak mě neustále znevažovat. Kritizovala mé vaření, mé rodičovství a dokonce i způsob, jakým udržuji dům. Zpočátku jsem to brala jako její přehnanou ochranu syna a vnoučat. Ale jak čas plynul, její komentáře byly stále ostřejší a zraňující.
Když jsme se konečně přestěhovali do vlastního domu, myslela jsem si, že se věci zlepší. Už jsme nežili pod jejím střechou a doufala jsem, že fyzická vzdálenost pomůže zmírnit napětí. Bohužel to mělo opačný efekt. Jana náš přesun brala jako osobní urážku a stala se ještě odhodlanější mě podkopávat.
Začala chodit na návštěvy bez ohlášení, často přinášela dárky pro děti, o kterých věděla, že je neschvaluji. Před nimi dělala jízlivé poznámky o mém rodičovství, říkala věci jako: „Tvoje máma neví, co dělá,“ nebo „Kdyby tvoje máma poslouchala mě.“ Bylo jasné, že se snaží obrátit mé děti proti mně.
Snažila jsem se o tom mluvit s manželem, ale byl chycen mezi dvěma ohni. Nechtěl rozčílit svou matku, ale také nechtěl vidět mě zraněnou. Navrhl mi, abych její komentáře ignorovala a soustředila se na naši rodinu. Ale jak bych mohla ignorovat někoho, kdo aktivně sabotuje můj vztah s dětmi?
Jednoho dne to vyvrcholilo. Jana vzala děti na zmrzlinu bez mého svolení. Když se vrátili, udělala velkou show o tom, jak moc si to užili a jak rádi tráví čas s ní. Moje nejmladší dcera, které bylo tehdy jen pět let, se na mě podívala a řekla: „Proč nemůžeš být víc jako babička?“
To pro mě byla poslední kapka. Uvědomila jsem si, že pokud nezasáhnu, Jana bude pokračovat v ničení mého vztahu s dětmi. Rozhodla jsem se ji přímo konfrontovat.
Pozvala jsem ji na kávu a řekla jí, jak se cítím. Vysvětlila jsem jí, že její neustálá kritika a pokusy mě podkopávat škodí nejen mně, ale i dětem. Požádala jsem ji, aby respektovala mou roli jako jejich matky a přestala se snažit je obracet proti mně.
Jana to nepřijala dobře. Obvinila mě z přecitlivělosti a řekla, že se jen snaží pomoci. Vyrazila z domu a týdny jsme spolu nemluvily.
Během té doby jsem si všimla změny u svých dětí. Zdály se být vzdálenější a méně láskyplné ke mně. Bylo jasné, že Janin vliv už si vybral svou daň.
Nakonec se Jana ozvala a omluvila se, ale škoda už byla napáchána. Můj vztah s dětmi byl trvale změněn. Stále milovaly svou babičku a chtěly s ní trávit čas, ale mezi námi vždy zůstávalo napětí.
Přála bych si říct, že se věci časem zlepšily, ale nestalo se tak. Jana nadále byla přítomná v našich životech a její vliv na mé děti nikdy nezeslábl. Navzdory mým nejlepším snahám jsem nemohla napravit škody, které způsobila.
Na závěr jsem se naučila tvrdou lekci: někdy, bez ohledu na to, jak moc se snažíte, nemůžete změnit lidi nebo jejich činy. Vše, co můžete udělat, je chránit sebe a své blízké co nejlépe.