„Poslal jsem svou línou manželku zpět do práce: Teď jsem sám na výchovu našeho syna“

Vždycky jsem si myslel, že moje manželka, Jana, je pracovitá žena. Oba jsme měli náročné práce a dokázali jsme udržet domácnost v chodu. Ale všechno se změnilo, když šla na mateřskou dovolenou po narození našeho syna, Tomáše. Zpočátku jsem byl podporující a chápavý. Koneckonců, péče o novorozence není žádná maličkost. Ale jak měsíce plynuly, začal jsem si všímat znepokojivého vzoru: Jana dělala čím dál méně kolem domu.

Zatímco jsem se snažil zvládnout svou plnou pracovní dobu a domácí práce, Jana trávila většinu dní lenošením. Tvrdila, že je vyčerpaná z péče o Tomáše, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že situace zneužívá. Já byl ten, kdo se v noci budil k plačícímu miminku, vařil jídla a uklízel po všech. Měl jsem pocit, že nesu tíhu celého světa na svých bedrech.

Jednoho večera, po obzvlášť náročném dni v práci, jsem přišel domů a našel dům v naprostém nepořádku. Nádobí bylo naskládané ve dřezu, prádlo rozházené všude a Jana seděla na gauči a sledovala televizi. Tomáš byl v ohrádce a plakal pro pozornost. To byl pro mě bod zlomu.

„Jano, takhle to dál nejde,“ řekl jsem se snahou udržet svůj hněv na uzdě. „Musíš se vrátit do práce. Já to sám nezvládnu.“

Podívala se na mě s překvapením a hněvem. „Myslíš si, že je snadné starat se celý den o dítě? Nemáš tušení, jak těžké to je!“

„Možná nemám,“ přiznal jsem. „Ale nemůžu dělat všechno sám. Musíme si rozdělit povinnosti.“

Neochotně Jana souhlasila, že se vrátí do práce. Našli jsme pro Tomáše jesle a ona se vrátila do svého zaměstnání. Myslel jsem si, že se věci zlepší, ale mýlil jsem se. Místo toho, abych cítil úlevu, cítil jsem se přetížený. Balancování mé práce s péčí o Tomáše večer a o víkendech bylo náročnější, než jsem si představoval.

Janin návrat do práce nezlepšil ani její náladu. Domů přicházela unavená a podrážděná a často na mě bezdůvodně křičela. Náš vztah se napjal a začali jsme se hádat častěji. Stres z naší situace si vybíral svou daň na nás obou.

Jedné noci, po další ostré hádce, si Jana sbalila věci a odešla. Řekla, že potřebuje nějaký čas sama na vyčištění hlavy. Zůstal jsem sám s Tomášem, cítící se opuštěný a bezmocný.

Výchova Tomáše na vlastní pěst je nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělal. Každý den je boj udržet krok s jeho potřebami při zvládání mé práce a domácích prací. Musel jsem udělat oběti, jako například zkrátit pracovní dobu a spoléhat se na pomoc přátel a rodiny.

Nikdy jsem si nepředstavoval, že můj život dopadne takhle. Myslel jsem si, že poslat Janu zpět do práce vyřeší naše problémy, ale jen to věci zhoršilo. Teď mi nezbývá než posbírat střepy a přijít na to, jak jít dál.

Když tady sedím a píšu toto, Tomáš konečně spí ve své postýlce. Dům je tichý, ale moje mysl je plná myšlenek na to, co se pokazilo a jak to napravit. Nemám všechny odpovědi, ale jedna věc je jasná: výchova dítěte je týmová práce a bez Jany po mém boku je to boj do kopce.