„Jakou Ženu Můj Syn Má: Nutí Ho Dělat Všechny Domácí Práce“

„Ahoj, Karolíno. Jak se máš? Něco nového?“ zeptala se Gabriela, když usrkla svou kávu na jejich obvyklém místě v místní kavárně.

• „Ahoj, Gabrielo. Všechno je v pořádku. Děti přišly na Den díkůvzdání, vnoučata… Byli tak milí, přinesli jídlo, všichni se sešli, vařili, prostřeli stůl… a nikdo se neunavil, všichni si to skvěle užili.“

• „Měla jsi štěstí na snachu. Můj syn skončil s nějakou anomálií, ne s manželkou.“

• „Proč? Myslela jsem si…“

„Ahoj, Gabrielo. Všechno je v pořádku. Děti přišly na Den díkůvzdání, vnoučata… Byli tak milí, přinesli jídlo, všichni se sešli, vařili, prostřeli stůl… a nikdo se neunavil, všichni si to skvěle užili,“ odpověděla Karolína s teplým úsměvem.

„Měla jsi štěstí na snachu. Můj syn skončil s nějakou anomálií, ne s manželkou,“ povzdechla si Gabriela.

„Proč? Myslela jsem si, že Tomáš a Lenka jsou v pohodě,“ řekla Karolína s obavou v hlase.

„No, to jsem si taky myslela. Ale poslední dobou je to jiný příběh,“ začala Gabriela s frustrací v hlase. „Lenka nutí Tomáše dělat všechny domácí práce. Myslím tím všechno! Od mytí nádobí po úklid celého domu.“

Karolíniny oči se rozšířily překvapením. „Opravdu? To vůbec nezní jako Lenka.“

„Já vím! Je to, jako by se úplně změnila. Tomáš pracuje dlouhé hodiny v práci a když přijde domů, místo aby si odpočinul nebo trávil čas s dětmi, drhne podlahy a pere prádlo,“ vysvětlovala Gabriela.

„To je hrozné. Mluvila jsi s ním o tom?“ zeptala se Karolína.

„Mluvila, ale on to jen odbývá. Říká, že to není žádný velký problém a že jen pomáhá. Ale já vidím, že ho to vyčerpává,“ řekla Gabriela s lehkým zlomem v hlase.

Karolína natáhla ruku a položila ji na Gabrielinu paži jako gesto útěchy. „Je mi to moc líto. Možná bys měla zkusit mluvit přímo s Lenkou?“

„Přemýšlela jsem o tom, ale nechci mezi nimi způsobit další napětí. Je to tak frustrující vidět svého syna takhle zacházeného,“ řekla Gabriela a zavrtěla hlavou.

Jak týdny plynuly, Gabriela nemohla setřást pocit, že něco vážně není v pořádku v manželství Tomáše a Lenky. Rozhodla se je jednoho večera navštívit a zjistit to sama.

Když dorazila k jejich domu, přivítal ji pohled na Tomáše vysávajícího obývací pokoj, zatímco Lenka seděla na gauči a prohlížela si telefon. Děti si tiše hrály ve svých pokojích.

„Ahoj, mami,“ řekl Tomáš a nuceně se usmál, když vypnul vysavač.

„Ahoj, miláčku. Jen jsem chtěla přijít a zjistit, jak se máte,“ řekla Gabriela a snažila se udržet lehký tón.

„Jsme v pohodě,“ řekla Lenka aniž by zvedla oči od telefonu.

Gabriela cítila, jak jí srdce klesá, když sledovala svého syna vracejícího se k domácím pracím bez jakéhokoli uznání od jeho manželky. Rozhodla se zůstat na večeři, aby získala lepší představu o tom, co se děje.

Když si sedli k jídlu, Gabriela si všimla, že to byl Tomáš, kdo připravil jídlo a prostřel stůl. Lenka sotva zvedla prst na pomoc.

„Lenko, jak jde práce?“ zeptala se Gabriela ve snaze navázat konverzaci.

„Je to v pohodě,“ odpověděla Lenka stroze.

Gabriela viděla vyčerpání v Tomášových očích, když se snažil zvládnout nároky své práce i domácího života. Věděla, že musí něco udělat.

Po večeři si vzala Tomáše stranou na soukromý rozhovor. „Tomáši, tohle není správné. Nemůžeš dělat všechno sám.“

„Vím to, mami. Ale co mám dělat? Lenka už prostě nejeví zájem,“ přiznal Tomáš s poraženým hlasem.

„Musíš s ní mluvit. Řekni jí, jak se cítíš a že potřebuješ její podporu,“ naléhala Gabriela.

„Zkoušel jsem to, ale ona se jen brání a uzavírá,“ řekl Tomáš a zavrtěl hlavou.

Gabriela cítila bodnutí bezmoci, když si uvědomila, že toho může udělat jen málo pro změnu situace. Té noci odešla s těžkým srdcem vědoucí, že manželství jejího syna je v problémech.

V následujících měsících se věci jen zhoršovaly. Tomáš byl stále více uzavřený a vyčerpaný, zatímco Lenka nadále projevovala malý zájem o jejich vztah nebo rodinu. Navzdory Gabrieliným nejlepším snahám podpořit svého syna sledovala, jak jeho duch pomalu klesá pod tíhou jeho povinností.

Jednou šťastný a milující pár se stal cizinci žijícími pod jednou střechou a zdálo se, že jejich bojům není konec.