Jak jsem pomohla svému synovi pochopit dopad jeho slov

Když jsem zjistila, že můj syn, Honza, si dělal legraci ze spolužákovy váhy, bylo mi to velmi líto. Jako rodič je těžké slyšet, že vaše dítě bylo k někomu nevlídné. Ale věděla jsem, že tohle je příležitost pro výchovný moment, ne jen čas na trest.

Všechno začalo, když mi zavolala Honzova učitelka, paní Nováková. Vysvětlila mi, že Honza během přestávky škádlil jiného chlapce, Petra, kvůli jeho váze. Petr byl viditelně rozrušený a dokonce začal přestávky úplně vynechávat. Paní Nováková navrhla, abychom problém řešili doma a přišli s plánem, jak Honzovi vysvětlit dopad jeho slov.

Ten večer jsem si po večeři sedla s Honzou. Zeptala jsem se ho, jestli ví, proč máme tento rozhovor. Podíval se dolů na svůj talíř a zamumlal: „Protože jsem si dělal legraci z Petra.“

„To je správně,“ řekla jsem jemně. „Chápeš, proč je to problém?“

Honza pokrčil rameny. „Jen jsem si dělal legraci.“

Zhluboka jsem se nadechla a vysvětlila: „Honzo, slova mohou lidi zranit stejně jako činy. Když si z někoho děláš legraci, může se cítit opravdu špatně. Jak by ses cítil ty, kdyby si někdo dělal legraci z tebe?“

Podíval se na mě s širokýma očima. „To by se mi nelíbilo.“

„Přesně tak,“ řekla jsem. „Tak co myslíš, že bychom měli udělat, aby to bylo správné vůči Petrovi?“

Honza chvíli přemýšlel a pak řekl: „Mohl bych se omluvit.“

„To je dobrý začátek,“ souhlasila jsem. „Ale myslím, že bychom měli udělat něco víc, aby Petr viděl, že to myslíš vážně.“

Společně jsme přemýšleli a přišli s nápadem napsat omluvný dopis a dát Petrovi malý dárek jako důkaz upřímnosti. Rozhodli jsme se pro knihu o přátelství, doufajíc, že to bude smysluplné gesto.

Druhý den jsme s Honzou šli do knihkupectví. Vybral knihu s názvem „Kniha o nejlepších kamarádech“ od Todd Parr. Koupili jsme také barevný papír na omluvný dopis.

Když jsme se vrátili domů, Honza si sedl ke kuchyňskému stolu a napsal svůj dopis:

„Milý Petře,

Opravdu mě mrzí, že jsem si z tebe dělal legraci. Bylo to špatné a zlé a nepřemýšlel jsem o tom, jak se budeš cítit. Doufám, že mi odpustíš. Koupil jsem ti tuto knihu, protože chci, abychom byli kamarádi.

S pozdravem,

Honza“

Následující den Honza předal dopis a knihu Petrovi ve škole. Paní Nováková mi později řekla, že Petr byl gestem dojatý a že oba chlapci si zase začali hrát spolu během přestávky.

Tato zkušenost byla pro Honzu silnou lekcí. Naučil se, že jeho slova mají důsledky a že je důležité chovat se k ostatním s laskavostí a respektem. Mě to také připomnělo důležitost řešení těchto problémů promyšleně a využívání je jako příležitosti k růstu.

Jako rodiče nemůžeme vždy zabránit tomu, aby naše děti dělaly chyby, ale můžeme je vést k tomu, aby se z těchto chyb poučily. Tím, že jsem Honzovi pomohla pochopit dopad jeho slov a povzbudila ho k nápravě, doufám, že jsem ho nasměrovala na cestu k tomu stát se empatičtějším a soucitnějším člověkem.