„Můj Manžel Se Znovu Spojil se Svou Středoškolskou Kamarádkou: Teď Jsem Přemožena Žárlivostí a Bezmocí“

Vždycky jsem si myslela, že žárlivost je znakem nejistoty, něco, co se děje jen ve vztazích, kde chybí důvěra. Ale teď se nacházím v situaci, kdy mě žárlivost úplně ovládla a nevím, jak s tím naložit. Můj manžel, Petr, se nedávno znovu spojil se starou středoškolskou kamarádkou, Zuzanou. Tehdy byli blízcí a teď to vypadá, že navazují tam, kde skončili.

Všechno to začalo nevinně. Petr zmínil, že jednoho dne narazil na Zuzanu v kavárně. Vyměnili si čísla a začali si psát. Zpočátku jsem tomu nepřikládala velkou váhu. Koneckonců, každý má přátele z minulosti. Ale jak týdny plynuly, jejich komunikace se stala častější. Začali se scházet na obědy, chodit na procházky a dokonce společně navštěvovat různé akce.

Mezitím se můj život rozpadal. Po narození našeho druhého dítěte, Aničky, jsem bojovala s hormonálními nerovnováhami, které vedly k výraznému přibírání na váze. Přibrala jsem téměř dvacet kilo a cítila jsem se neatraktivní a nejistá. Nemohla jsem se ani podívat do zrcadla, aniž bych necítila odpor. Petr se mě snažil uklidnit tím, že mě stále považuje za krásnou, ale jeho slova mi připadala prázdná, když trávil tolik času se Zuzanou.

Jednoho večera přišel Petr domů pozdě z jednoho ze svých setkání se Zuzanou. Byl ve skvělé náladě, smál se a vyprávěl o tom, jak si užili. Nemohla jsem si pomoct a pocítila jsem bodnutí žárlivosti. Konfrontovala jsem ho s tím a ptala se, proč s ní tráví tolik času. On to odbyl s tím, že jsou jen přátelé a že nemám důvod k obavám.

Ale nemohla jsem setřást pocit, že něco není v pořádku. Začala jsem kontrolovat jeho telefon, když nebyl poblíž, hledala jsem jakékoli známky nevěry. Nic konkrétního jsem nenašla, ale zprávy mezi nimi byly plné vtipů a osobních anekdot, které měly za následek, že jsem se cítila jako outsider ve vlastním manželství.

Jak měsíce plynuly, moje žárlivost se změnila v zášť. Zášť vůči Petrovi za to, že tráví tolik času se Zuzanou a za to, že mě nechává cítit se nedostatečnou. Zášť vůči Zuzaně za to, že je všechno, co já nejsem—štíhlá, atraktivní a sebevědomá. A nejvíc jsem záviděla sama sobě za to, že jsem nechala své nejistoty převzít kontrolu.

Jedné noci, po další hádce o Zuzanu, si Petr sbalil tašku a odešel. Řekl, že potřebuje nějaký čas na přemýšlení. Byla jsem zdrcená. Cítila jsem se jako by se mi svět rozpadal pod nohama. Snažila jsem se ho kontaktovat, ale neodpovídal na mé hovory ani zprávy.

Dny se změnily v týdny a Petr stále nepřišel domů. Dozvěděla jsem se od společných přátel, že bydlí u Zuzany. Ta zpráva mě zničila. Cítila jsem se jako by se mé nejhorší obavy naplnily. Nemohla jsem jíst ani spát; jediné co jsem mohla dělat bylo plakat a přemýšlet kde se stala chyba.

Nakonec se Petr vrátil na rozhovor. Přiznal, že k Zuzaně něco cítí, ale trval na tom, že mezi nimi nic fyzického nebylo. Řekl, že potřebuje čas na to zjistit co chce a že si není jistý jestli naše manželství může být zachráněno.

Zůstala jsem v limbu, nevěděla jsem co nás čeká. Žárlivost a bezmocnost které mě ovládaly byly nyní nahrazeny hlubokým pocitem ztráty a nejistoty. Nevím jestli se Petr ke mně vrátí nebo jestli je naše manželství definitivně u konce.

Na konci nebylo žádné šťastné rozuzlení. Petr se odstěhoval natrvalo a začali jsme proces rozvodu. Zuzana zůstala stálou součástí jeho života a já byla ponechána sbírat střepy svého zlomeného srdce.