„Když Rodinné Vztahy Zastíní Chamtivost“

Ten den si pamatuji živě. Slunce svítilo jasně a vrhalo teplé světlo na náš malý předměstský dům. Právě jsem dostala povýšení v práci a nemohla jsem se dočkat, až to řeknu mámě. Běžela jsem do domu, srdce mi bušilo nadšením, jen abych ji našla sedící u okna a zírající do dálky.

„Mami, hádej co?“ vykřikla jsem, doufajíc, že uvidím její tvář rozzářenou radostí.

Pomalu se ke mně otočila, její oči byly bez jakéhokoli citu. „Vilém podává žádost o rozvod,“ řekla bez emocí. „Teď musíme z něj dostat co nejvíc peněz.“

Její slova mě zasáhla jako rána pěstí. Vilém byl můj starší bratr a vždy byl oporou naší rodiny. Byl to on, kdo se o nás staral, když táta odešel, kdo pracoval na dvou místech, aby nám zajistil jídlo na stole a střechu nad hlavou. A teď o něm máma mluvila, jako by byl jen bankovní účet.

„Mami, o čem to mluvíš?“ zeptala jsem se třesoucím se hlasem.

Vzdychla a otočila se zpět k oknu. „Potřebujeme peníze, Hanko. Tvůj bratr jich má dost a teď, když se rozvádí, máme příležitost získat svůj podíl.“

Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. „Ale mami, je to naše rodina. Jak můžeš vůbec přemýšlet o něčem takovém?“

Podívala se na mě chladným, vypočítavým pohledem. „Rodina je důležitá, Hanko, ale stejně tak i přežití. Potřebujeme ty peníze.“

Cítila jsem, jak se mi v žaludku tvoří uzel. Tohle nebyla ta máma, kterou jsem znala. Máma, kterou jsem znala, byla laskavá a milující, vždy dávala rodinu na první místo. Ale teď se zdálo, že jí záleží jen na penězích.

Během následujících týdnů se věci jen zhoršovaly. Máma se stala posedlou Vilémovým rozvodovým řízením a neustále mluvila o tom, kolik peněz by z něj mohla získat. Dokonce zapojila mou mladší sestru Emu, která se zdála být až příliš ochotná jít s jejím plánem.

„Emo, to nemyslíš vážně,“ řekla jsem jednou večer, když jsme seděly v obýváku.

„Proč ne?“ odpověděla s pokrčením ramen. „Vilém má spoustu peněz. Není to tak, že by je všechny potřeboval.“

„Ale je to náš bratr,“ trvala jsem na svém. „Měli bychom ho podporovat, ne se ho snažit využít.“

Ema protočila oči. „Jsi tak naivní, Hanko. Takhle svět funguje. Musíš se starat sama o sebe.“

Cítila jsem smutek, když jsem si uvědomila, že naše rodina se rozpadá. Vazby, které nás kdysi držely pohromadě, byly trhány chamtivostí a sobectvím.

Jak se rozvodové řízení táhlo dál, máma a Ema byly stále bezohlednější ve své snaze získat Vilémovy peníze. Najaly právníky, vyhrabaly špínu na jeho exmanželku a dokonce se ho snažily manipulovat, aby jim dal víc než jejich spravedlivý podíl.

Snažila jsem se držet stranou co nejvíc to šlo, ale bylo těžké sledovat, jak se moje rodina před mýma očima rozpadá. Vilém se stal vzdáleným a uzavřeným, sotva s námi mluvil. Viděla jsem bolest v jeho očích pokaždé, když se podíval na mámu a Emu, a lámalo mi to srdce.

Na konci máma a Ema dosáhly svého cíle. Podařilo se jim z Viléma vytáhnout značnou částku peněz, ale stálo to vysokou cenu. Naše rodina byla nenávratně rozbitá. Vilém se odstěhoval a přerušil s námi veškerý kontakt, zanechávajíc za sebou prázdnotu v našich životech.

Často vzpomínám na ten den, kdy jsem běžela do domu s takovým nadšením, jen aby mi byl svět obrácen naruby. Přeji si, abych mohla vrátit čas a změnit věci, ale vím, že to není možné. Vše co teď mohu udělat je pokusit se posbírat střepy a jít dál, i když jizvy zůstanou navždy.